Trápení                                                                                              

Láska se nezapře,

k radosti by stačilo maličko,

jen jedno milostné psaníčko.                                          

Pošli ho své milé,

bude to roztomilé.

Kolem krku se ti vrhne

polib ji, než se to zvrhne.

Šance je to jedinečná,

krásná chvíle to může být,

šance je to jedinečná,

tak proč to nezkusit?

Rty své tiskni na její,

děvče zmizelo v závěji.

Víc ji začínáš poznávat,

než kdy dřív,

lásku teď můžeš rozdávat,

není to hřích.

Sen

Byla jsem v zahradě,

všechno bylo krásný,

on mě držel za ruku,

smáli jsme se a byli šťastn

Pak mě nesl v náručí a vášnivě mě políbil,

v tu ránu život se  mi zalíbil.

Ale najednou otevírám oči

a zjišťuju, že to byl jen sen

a že je další trapnej, smutnej den.

Potkám ho a pozdravím,

on mi ani neodpoví,

hlavu k zemi skloněnou

a na dalším rohu holky loví.

Zklamala mě láska a on taky,

ráda bych si  zažila ten sen.

Na křídlech lásky

prolétnout mraky,

a těšit se na další den...

Na křídlech koní

Vím a znám,

co teď bude se dít,

dám,

všechno ti dám,

až řekneš mi kouzelně jak mě máš rád.

Mám,

právě mám,

ti co dát.

Na křídlech koní,

a při hvězdách se nebudem spolu vůbec bát.

Na křídlech koní, 

s tebou chci plout,

když vítr se honí noční oblohou.

Jak zvláštní je láska,

která je s námi.

Právě teď, 

a hned když je zjeví,

za ní v před jeď!

Na křídlech koní,

s tebou chci plout,

a už nikdy víc nechci být sama.

Pojedem dál,

jen já a ty,

a temná noční pouť.

Anděl

Ptám se,

kdy přijde sem anděl,

nebeskou bránou otevřenou,

nevím.

Možná čeká až přijdu za ním já,

a čeká sám smutný dál.

Na nebi hvězdy třpití se,

já je nevnímám.

Koruna leží na zemi,

a zrezavělá je,

já ji nevnímám.

Slunce se sklání k obzoru,

a ulice se vylidňují,

já nevnímám,

tu tmu a čekám dál,

na archanděla co přijít sem má.

Za mnou kdosi šlape potichu,

jeho kroky nevnímám,

teď už ne jen archanděla vyhlížím dál.

Zrada 

Ach, lásko,

ty má ztracená krásko, 

vzdycháš mi v náručí.

Vždyť jsem u tebe,

tak co neustále hledáš?

Já tě miluji,

ty ovšem někoho jiného čekáš.

Co si s tím mám počít,

jak to vyřešit?

Když já tě nikdy nechci opustit,

a ty se tváříš jako by se nic nedělo. 

Jen každé ráno stáváš u oken a vyhlížíš v nich jak v zrcadlu,

zřejmě jsou spřízněnou duši,

kterou ale nejsem já.

Tak raďte mi prosí,

co si počít mám.